Hledám ČLOVĚKA Zn. Spěchá

Myslím, že v současné době je již běžnější, že psychoterapie může člověku lecčím přispět a navštívit psychoterapeuta neznamená nálepku „jsem divný, nemocný, jsem blázen….“
Mnoho lidí již pochopilo, že psychoterapeut může přispět i k tomu, aby se člověk vyznal v situaci, kdy jej řeka života vyplavila na břehu, který znamená chaos nebo břehu spoutaném pravidly, kterým není smrtelník schopný dostát.
Ale i psychoterapeut se může ocitnout na některém z břehů, když pomáhá druhým. Jenomže on je profesionál a aby mohl pomáhat, musí umět pomoci hlavně sám sobě.
A co pomáhá vrátit se k sobě mně?
Protože jste mými věrnými čtenáři, tak Vám to prozradím. Je to naprosto jednoduché. Nejdůležitější je být za všech situací „ČLOVĚKEM“. Být člověkem znamená brát druhého také jako člověka – člověka s jeho radostmi, starostmi, pozitivy i negativy. Dívat se na druhé jako na lidi, kteří mají za sebou příběh. Příběh přijetí, lásky, životního štěstí, ale příběh ztrát, komplikací a životních proher. To vše k životu patří. A patří to i k mému životu. A kdybych řekla, že to zvládám s nadhledem, lhala bych… ale mohu říct, že díky své práci jsem se naučila být více trpělivou a pokornou k prožívání druhých. Naučila jsem se brát příběh druhého tak vážně, jak jen to jde.
Někdy se uklidňujeme tím, že jiní se mají ještě hůře. Často to bývá úlevné, ale také berličkou, jak překonat zranění a zahnat s ním přicházející smutek nebo možná vztek.
A tak jsem Vám, věrným čtenářům, je chtěla říct, abyste byli citliví sami k sobě. Nepotlačovali své problémy a řešili je, i když by se v kontextu trápení druhých, mohly zdát banální.
Jak se říká: „Stokrát nic umořilo osla…“ A tak stokrát opakované „malé neřešené problémy“ mohou vyústit v problém větší.
A pokud byste pro řešení svých problémů potřebovali druhého „ČLOVĚKA“, tak se ozvěte. Jsem tu – a to jak jako společník pro řešení malých, tak velmi zásadních problémů.
www.janadivoka.cz