Krizová situace obnažuje charaktery – koronavirus jako výzva k revizi hodnoty rodiny

Jestliže vezmeme situaci, do které nás dostal koronavirus, jako výzvu, pak musíme být – stůj co stůj – konfrontováni se svými hodnotami.  Smysl a podstata rodiny je, troufám si říci, jednou z nich. Rodina, jako instituce, byla v posledních letech ve velké krizi.

A právě to mě nutí  k velkému zamyšlení. Mám totiž dojem, že současná situace by mohla být  impulsem, abychom si  právě hodnotu rodiny uvědomili.

Mít rodinu, to není v mnoha momentech zrovna procházka růžovým sadem. Na muže i ženy číhá spousty nástrah. Ne nadarmo zpívá pan Dobeš: „…víte vono holky, když muž se stane tátou, voníte mu efedrinem, LSD a mátou, budík dává na půl pátou, život by za vás dal…“ ale ono to může celé „vzít za svý“, když ta omezení překročí mez frustrační tolerance partnera… pak je pozlátko ve formě „volné kolegyně či kolegy“, která/ý by to dělal/a rozhodně jinak, než Váš partner/ka, velmi lákavé… a málokdo odolá.

Neomezené možnosti našeho světa jsou – a možná byly – také takovým pozlátkem, které nás mohlo odvést od skutečné podstaty rodiny.

A kde je rozum?

Doufám, že právě situace způsobená pandemií koronaviru by mohla být v těchto případech podnětem, který nabudí zdravý selský rozum, a těm, kdo propadnou „pozlátku milenek či milenců“ ukáže pravou hodnotu parterů, kteří jsou podváděni – opouštěni. Problém se tak velmi zásadně týká i dětí, které se s obtížemi souvisejícími s rozchodem rodičů potýkají.

Situace, kdy se jeden z páru nechá zlákat vidinou většinou krátkodobeho štěstí, donutí druhého partnera spolknout hořkou pilulku opuštění a být v rodičovské mámo-tátovské roli velmi silnými. Závidění hodná není pak ani pozice „druhého  – náhradního – partera/ky“. Tzv. „patschworkové rodiny“ mají také svá četná úskalí.

Věřím, že nás ta koronapotvora donutí se nad našimi vztahy zamyslet a i když zjistíme, že jsou již opravdu ztracené, alespoň motivovat k tomu, abychom spolu komunikovali ve prospěch dětí, které z těchto vztahů „vzešly“.

Proto přicházím s výzvou a prosím:

Pokud to není ještě ztracené – zamyslete se nad svými vztahy a zkuste v nich najít to dobré. Pro něco jste se dali dohromady – bylo to mezi vámi krásné a vzrušující. Jestliže to opravdu byl omyl, tak to se může stát, ale děti za to nemohou. Stále byste měli být partnery, kteří se umí domluvit. (S pochopením pro situace, kde jde o alkohol, drogy  a násilí, což vyžaduje jiné a často radikální způsoby řešení. Zde však spíše promlouvám k těm, kdo mají ještě šanci…)

Vždyť druhé největší přání dětí, které žijí v rozvedených manželstvích, po přání, aby rodiče byli opět spolu, je to, aby spolu rodiče dobře komunikovali a dokázali projevit rodičovský zájem.

Odhoďte osobní spory a podpořte Vaše děti. Pokuste se domluvit na jednotném přístupu.

Je spousty rodičů, kteří dokáží spolknout pilulku hořkosti, odpustit si a v roli rodiče táhnout za jeden provaz přes vše, co se událo.

Všem přeji, abychom si své hodnoty dokázali srovnat a pokud to lze, tak ve prospěch hodnot, které rodina nabízí.

Věřím a má víra je postavena na tak velké dávce naděje, kterou by neuvezl ani letoun Ruslan…