Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným… aneb Jak věštit z křišťálové koule…

Různé politické i apolitické frakce tlačily na vládu, aby vytvořila plán uvolňování opatření ohledně šíření koronaviru. Udělali jsme zřejmě z  politiků věštce z křišťálové koule. A právě tyto „věštby“ mohou uvést  mnoho lidí k ještě větší nejistotě.

Možná, že se věštby ještě několikrát změní, nicméně, tato nejistota nás vede k tomu, abychom uvažovali o poněkud nešťastném trávení léta a zvážili, čemu budeme věřit.

Jsem maminka desetiletého dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami. Jsem navíc pedagog – ale to nepovažuji v mnoha ohledech za výhodu. Jsem členkou zastupitelstva naší obce. Jsem psychoterapeut, který má dočasně, stejně jako kadeřníci nebo další podobné služby, pozastavenou praxi.

Z pohledu mámy, pedagožky, terapeutky  a také zastupitelky  jsem pochopila to, že stát nechal na starostech obcí, zda zavřou a znovuotevřou MŠ, na ředitelích – a věřím, že tím  i zřizovateli – zda budou moci 25. května otevřít první stupně v „omezeném režimu“. Co nevím, je to,  zda si otevření škol přát. Četla jsem petice pro i proti. Děti potřebují sociální kontakt, to bezesporu. Ale mnoho rodičů bude stát před rozhodnutím – poslat dítě či neposlat.

Jsem také psychoterapeut, který se věnuje zejména dětem. Zavřeli nás společně s kadeřníky…Nedokážu si představit, že bych 27. dubna – jako provozovnu do 200 metrů čtverečních – otevřela pro dětské klienty. Pracuji formou herní terapie a využívám hojně terapeutické pískoviště, spousty hraček…

Nyní nezbývá než čekat, jak se situace vyvine, které věštby se náplní, Osobně jsem se rozhodla, že se budu snažit konat vše tak, jak mi velí „zdravý selský rozum“. Nejdůležitější je pro mě bezpečí dětí resp. klientů resp. obyvatel.

A ráda bych ještě řekla, že současná situace mě mnohé naučila.  Kromě trpělivosti například „umět nikdy neříkat nikdy“, „poslouchat své srdce“, „nemít prachy na prvním místě“, uvědomit si, že „se mnou doma bydlí docela fajn lidé“, „že fakt dokážu učit své dítě“, „že každý může něčím pomoci“…

A jsem moc ráda za tuto zkušenost. Jen doufám, že ji všichni využijeme ku prospěchu – tedy posílení hodnoty lidství.