Včera jsem se svým synem sledovala vánoční film Grinch. Pokud neznáte, tak jen přiblížím, že ústřední postavou je zelený chlupatý mužík Grinch, který z jistých důvodů žije sám v jeskyni. Na obyvatele vesnice, odkud pochází, zanevřel a jednoho dne se jim pokusí překazit oslavy Vánoc. Ale jak to tak bývá, oči jemu, ale i ostatním, kteří podlehli honbě za dárky a soutěžením o nejlépe ozdobený dům, otevře malá holčička Cindy.
Můj osmiletý syn film pozorně sledoval a v závěru prohlásil následující dětské moudro: „Tak já už to chápu, nejsou důležité dárky, ale rodina!“
A mě to moc potěšilo, i když vím, že kdyby pod stromečkem žádný dárek nenašel, bylo by to pro něj velké zklamání!
Vybavuji si vyprávění svých prarodičů i rodičů, kteří s láskou vzpomínali na Vánoce, kdy dostali své první boty, svetr, autíčko či panenku ze dřeva, míč, knížku… a velice si dárků vážili. Vždy jsem si říkala, jak jsem ráda, že žiji v současné době a bylo mi dopřáno. A stejně tak i já dopřávám svým dětem. Vždyť rozzářené oči dětí jsou pro nás rodiče často tím, na co se nejvíce těšíme, když dárky sháníme.
Ale stejně mám pocit, že se každoroční vánoční šílenství a honba za dárky stupňuje a kladu si otázku, kam až může zajít a jaký může mít toto stupňování dopad na výchovu našich dětí?
Zamýšlím se zejména nad tím, že dnešní děti, žijící v konzumní době, nemáme příliš šanci vést k pokoře, trpělivosti a spokojení se s málem. Dříve měli lidé tendenci věci šetřit, více opatrovat a v případě, že se rozbily, opravovat. V současné době není většinou problém koupit v krátkém čase věc novou.
Ono zamyšlení mě vede k tomu, zda snadnost a dostupnost věcí nových nevychovává v dětech přesvědčení, že stejně se dá zacházet i ve vztazích s lidmi. Neklape mi to ve vztahu, není nic jednoduššího, než „vyměnit za jiný model“ – myšleno jiného kamaráda, později partnera a nepřemýšlet o tom, jak si vztahu vážit, opatrovat ho a případně se pokusit jej „opravit“.
Tak až budeme mít letos opět chuť fotit hromadu dárků pod stromečkem s cílem pochlubit se její velikostí na sociálních sítích, zamysleme se! Možná bych se přimlouvala, abychom – jako poselství našim dětem – spíše sdíleli post inspirovaný dětským moudrem mého syna.
Mohl by vypadat třeba takto:
„Protože důležitější než dárky je rodina, jsme rádi, že jsme se i letos všichni na Vánoce sešli! A bylo nám dobře!“
Já to určitě udělám! Přidáte se?