Důležité nejsou dárky, ale rodina! aneb Námět na post inspirovaný dětským moudrem

Včera jsem se svým synem sledovala vánoční film Grinch. Pokud neznáte, tak jen přiblížím, že ústřední postavou je zelený chlupatý mužík Grinch, který z jistých důvodů žije sám v jeskyni. Na obyvatele vesnice, odkud pochází, zanevřel a jednoho dne se jim pokusí překazit oslavy Vánoc. Ale jak to tak bývá, oči jemu, ale i ostatním, kteří podlehli honbě za dárky a soutěžením o nejlépe ozdobený dům, otevře malá holčička Cindy.

Můj osmiletý syn film pozorně sledoval a v závěru prohlásil následující dětské moudro: „Tak já už to chápu, nejsou důležité dárky, ale rodina!“

A mě to moc potěšilo, i když vím, že kdyby pod stromečkem žádný dárek nenašel, bylo by to pro něj velké zklamání!

Vybavuji si vyprávění svých prarodičů i rodičů, kteří s láskou vzpomínali na Vánoce, kdy dostali své první boty, svetr, autíčko či panenku ze dřeva, míč, knížku… a velice si dárků vážili. Vždy jsem si říkala, jak jsem ráda, že žiji v současné době a bylo mi dopřáno.  A stejně tak i já dopřávám svým dětem. Vždyť rozzářené oči dětí jsou pro nás rodiče často tím, na co se nejvíce těšíme, když dárky sháníme.

Ale stejně mám pocit, že se každoroční vánoční šílenství a honba za dárky stupňuje a kladu si otázku, kam až může zajít a jaký může mít toto stupňování dopad na výchovu našich dětí?

Zamýšlím se zejména nad tím, že dnešní děti, žijící v konzumní době, nemáme příliš šanci vést k pokoře, trpělivosti a spokojení se s málem. Dříve měli lidé tendenci věci šetřit, více opatrovat a v případě, že se rozbily, opravovat. V současné době není většinou problém koupit v krátkém čase věc novou.

Ono zamyšlení mě vede k tomu, zda snadnost a dostupnost věcí nových nevychovává v dětech přesvědčení, že stejně se dá zacházet i ve vztazích s lidmi. Neklape mi to ve vztahu, není nic jednoduššího, než „vyměnit za jiný model“ – myšleno jiného kamaráda, později partnera a nepřemýšlet o tom, jak si vztahu vážit, opatrovat ho a případně se pokusit jej „opravit“.

Tak až budeme mít letos opět chuť fotit hromadu dárků pod stromečkem s cílem pochlubit se její velikostí na sociálních sítích, zamysleme se! Možná bych se přimlouvala, abychom –  jako poselství našim dětem –  spíše sdíleli post inspirovaný dětským moudrem mého syna.

Mohl by vypadat třeba takto:

„Protože důležitější než dárky je rodina, jsme rádi, že jsme se i letos všichni na Vánoce sešli! A bylo nám dobře!“

Já to určitě udělám! Přidáte se?