Jak pomáhat dítěti s problémy v chování?

Motto: „Květiny jsou slabé. Zabezpečují se, jak dovedou. Myslí si, že jsou strašné, když mají trny….“ ( A. de Saint-Exupéry, Malý princ)

Mám ráda pana Exupéry. Je pro mě člověkem, který nádherným způsobem deklaruje přesvědčení, že děti jsou v jádru dobré a moudré, jen jim někdy málo rozumíme, protože jsme na svět jejich očima již dlouho nehleděli.

Chceme-li však pomáhat dítěti s problémy v chování, musí naše první kroky směřovat právě k tomu, abychom začali dětský svět znovu objevovat a respektovat takový, jaký je.

Problémy v chování u dětí často způsobují  situace, kdy se dítě dostává do rolí či momentů, pro jejichž zvládání není dostatečně připravené. Je-li dítě v pasti velkých nároků dlouho, může se dostat až do stavu tak zvané „naučené bezmocnosti“.

Naučená bezmocnost vzniká na základě dlouhodobého působení nepříjemných podnětů, před kterými nemáme šanci uniknout. Dítě se, díky naučené bezmocnosti, přestane o určitou věc snažit, protože předem „ví“, že ji stejně nezvládne.

Chceme-li více pochopit, proč se dítě chová, jak se chová, měli bychom si také připomenout základní obranné mechanismy, které naše psychika odpradávna využívá v okamžicích, kdy cítíme ohrožení Jsou jimi útok nebo únik. A z těchto obranných reakcí vyvstává i chování, které se okolí může jevit jako problémové.

Agresivita, poutání pozornosti nevhodným chováním, vyzývavý způsob oblékání, účesu atp. patří mezi projevy útočných mechanismů. K projevům únikových mechanismů pak náleží například odkládání úkolů, bájivé lhaní, úniky do fantazie, regrese (dítě využívá chování nižší vývojové úrovně), rezignace aj.

Jak tedy co nejúčinněji pomoci dítěti namísto ne příliš funkčních strategií chování v životě využívat strategie vhodnější?

Odpověď je jistě nasnadě. Nejprve je nutné identifikovat, ve které oblasti života  jsou kladeny na dítě nepřiměřené nároky, tudíž selhává. Dále se ukazuje jako nejúčinnější pomoci dítěti metodou postupných kroků zjistit, že je mocné zvládnout situaci i jiným, méně problematickým, způsobem. I nepatrný úspěch může nastartovat velkou změnu!

Schopnost lépe se vyrovnávat se zátěžovými životními situacemi pomáháme dětem vytvářet prostřednictvím posilování sebeúcty. Sebeúctu lze chápat jako jakýsi základní příběh, který o sobě daný člověk vypráví nebo jako jakýsi základní program, dle kterého pak v životě jedná.

Chcete-li, můžete zkusit s dětmi následující aktivitu, kterou ve své poradenské praxi velmi často, v rámci posilování sebeúcty dítěte, využívám.

Jmenuje se „MOJE JMÉNO“  a dítěti ji lze interpretovat takto:

Vezmi si list papíru a psací potřeby. Na papír napiš do sloupce po jednotlivých písmenech své jméno (pokud je krátké, tak i příjmení). Ke každému písmenu svého jména zkus vymyslet buď svou pozitivní vlastnost nebo vlastnost, kterou bys chtěl/a mít, případně úspěch či pěknou událost z tvého života. Tyto pozitivní věci by měly na dané písmeno začínat nebo ho obsahovat. Soupis si udělej barevný, vyzdob ho obrázky, samolepkami – dle fantazie. Umísti ho pak na místo, kde bude na očích. Vrátit se k němu můžeš ve chvílích, kdy se necítíš dobře, prožíváš nějaké životní trable.

A pokud vás aktivita s dětmi zaujme – není od věci si vytvořit svůj soupis pozitivních věcí…

(Více k tématu  další náměty na posilování sebeúcty dítěte také v knize Jak podpořit dítě s problémovým chováním ve škole – odkaz ZDE.)

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů