Mohu si vybrat, jak se budu cítit?

Jistě zažíváte dny, kdy si myslíte, že se svět otočil zády. Nic nefunguje, lidé vás nechápou, hází klacky pod nohy, chovají se nezdvořile, děti zlobí, jsou kolem samé problémy… Máte zkrátka pocit, že život nejde tak, jak má.
Jsou to velmi stresující chvíle a mnoho z nás se cítí v jakési bublině, přes kterou selektivně vnímá více – méně jen to špatné. A kde je to dobré?

Cesta skutečného štěstí?
Zlo a dobro jsou jen pojmy pro něco, co jsme se tak naučili nazývat – jsou to jen slova, za kterými je pro každého z nás skryto spousta dalších významů.
Jak říká Dalajláma: „ ….velká část našeho utrpení je způsobena nedostatkem potřebné moudrosti, která by nám pomohla vyložit si správně realitu. Vinou této nevědomosti se honíme za radostmi přinášejícími krátkodobý požitek, místo abychom usilovali o skutečné a smysluplné štěstí. ….Potřebujeme  lepší a podrobnější informace o tom, co nás skutečně činí šťastnými….“ (Dalajlama a V.Chan: Moudrost soucitnosti, Euromedia Group k.s. 2014, str. 140)

Dobro nebo zlo?
Napadla mě otázka, zda se zlo a dobro za sebe vzájemně nepřevlékají nebo zda nechodí jaksi společně?  Vždyť nesčetněkrát se v dějinách lidstva i v našem osobním životě stalo, že jsme zpočátku považovali cosi za dobro, a nakonec z toho byl velký průšvih, a naopak.

Hodnotím, hodnotíš, hodnotíme?
Vezměme si situaci, kdy na naši adresu někdo řekne nějakou připomínku. Protože je to člověk, kterého nemáme zrovna v lásce, je nám nesympatický, nebo se vyjádřil nepříjemným tónem, hodnotíme jeho slova jako útok – tedy zlo.
Již staré indiánské přísloví však říká: „Neodsuzuj mě, dokud jsi alespoň chvíli nechodil v mých mokasínách!“
Náš mozek neustále pracuje – hodnotí, třídí, srovnává….. Můžeme se tak stát, že v něm probíhají procesy, na základě kterých například všechny obézní lidi zařadíme do kategorie „líní a nedisciplinovaní“, všechny bohaté a schopné za „sobce a zloděje“, lidi bez vzdělání za „neinteligentní a hlupáky“ a tak dále. A podobný princip funguje i při sebehodnocení!

Kruh se uzavírá!
A  jsme opět na začátku článku. Vlivem negativního sebehodnocení a souběhem méně příjemných událostí, kdy se vyskytne problém, něco se nepovede,  začínáme svět a lidi kolem hodnotit negativně – svět se otočil zády, nic nefunguje, druzí nás nechápou…
Jsou zde však stále ony dvě možnosti  – rozhodnout se pro vnímání dobré stránky věci a nebo se uzavřít v bublině trápení.

 Co mi pomáhá?
Abych zde jen nefilosofovala, rozhodla jsem se odhalit, co pomáhá mně v situacích, kdy se cítím mizerně.
Tak tedy:

• Ptám se sama sebe, co se to tu vlastně děje, co mi tak vadí? Snažím se tak přijít na to, co způsobuje mé duševní nepohodlí s vědomím, že se možná děje něco negativně působícího na mou sebeúctu– sebevědomí.
• Hledám na problému, co by na něm mohlo být pravdy a jestli by nemohl být nějak užitečný pro můj osobní rozvoj. Například – pokud někdo kritizuje mou práci, snažím se překonat prvotní odpor a sonduji, jak by se dala připomínka využít k vylepšení. Často se s někým o své hledání podělím a požádám o cizí názor.
• Učím se, že nikdo není perfektní. Každý dělá chyby – důležité je, abychom se je učili napravovat a říci „promiň“, pokud tím, co uděláme, někomu ublížíme.
• Učím se nezatracovat druhé, když se chovají tak, že mi to není příjemné. Mají k tomu jistě svůj osobní důvod. Ublížit druhým je nezřídka způsob „ventilace“ vlastního nezpracovaného „traumatu“.
• A v neposlední řadě si vždy vzpomenu na citát, který vypráví, že některé věci změnit lze, některé ne, a je důležité umět poznat, které jsou které. A případně se s věcmi, které nějak změnit nelze, učit smiřovat nebo věřit, že smíření či řešení přinese čas.